Hadi a hadičky
Byl krásný květnový podvečer a my jsme s Pavolem vyrazili na náš lom zkusit, jestli nám bude přát štěstí při lovu úhoře. Měli jsme čerstvě nasbírané rousnice z naší zahrádky. Místo jsme zvolili klidné. Tam, kde se lidé moc nekoupou a kde je malé křoví pod vodou. Nastavujeme hloubku, cca 4m, napíchneme rousnice a šup s ní do vody. Mezitím si připravíme gumičky se světélkem a jsme komplet vybaveni na setmění. Záběry tu nejčastěji přicházejí těsně před setměním. A je tomu i tak při naší výpravě. Zapumpování splávku a prudké táhnutí ke dnu. Krásné na tom je, jak světélko mizí před naším zrakem. Pavol odhazuje dopalek od elemek a prudce seká.,,Je tam,, vyletí z jeho úst a já mu jdu posvítit na pěknou šedástku. ,,Pustím ho, ten je malej,, prohlásí a opatrně pouštíme úhoře zpět do vody. Posadím se zpět na místo a jen si strčím retošku do pusy příchází krásný záběr na levý prud z hloubky. Světelko mizí pod hladinou a z navijáku se odmotává silon rychlostí blesku. Při zvednu prut, překlopím zpět a v duchu si říkám,,došponuj to a máš jí,,. Ve chvíli kdy ryba silon přišponuje prudce přisekávám a okamžitě vím že se jedná o úhoře. ,,Pavko, ten bude pěknej, to je tah jak prase. Raději ho podebereme,,. Pavol podebírá úhoře a až na břehu zjišťujeme jakého krásného hada jsme chytili. Odhadem (jelikož se nám nepodařilo přesně úhoře změřit) zjišťujeme délku okolo 90cm.,,Asi ho berem,, společně prohlásíme a zavíráme ho do kýble. Usedáme do svých trůnů a čekáme zda-li přijde ještě nějaký záběr. Záběry přišli, ale vše bylo od malých tkaniček, kterým se nevešla ani rousnice celá do ,,huby,, a tak nám buďto strhly celou rousnici nebo tahaly za její konečky. Před půlnocí balíme a jedeme domů. Jeden z nejlepších úhořích večerů byl u konce. Tento večer jsme měli každý alespoň pět záběrů a vytáhli jsme šest úhořů.